Příběh syntetického opálu
V roce 1976 uvedl Pierre Gilson na trh první syntetický opál.
Přírodní opály se dělí na dvě skupiny: běžné a vzácné opály. Vzácné opály se vyznačují barvou, takzvanou „hrou barev“ neboli opalescencí. Tato skupina vzácných opálů se nejčastěji vyrábí synteticky.
Syntetický opál má téměř stejné chemické složení, vnitřní strukturu, fyzikální vlastnosti a vzhled jako přírodní opál.
První syntetický opál byl vyroben vysrážením malých, těsně od sebe vzdálených částic oxidu křemičitého stejné velikosti. Prostor mezi těmito částicemi byl poté vyplněn zpevňujícím pojivem, které drží celou strukturu pohromadě a umožňuje lom světla. Tento proces může trvat i více než rok. Tvrdícím pojivem je v tomto případě polymerní pryskyřice, která se v přírodním opálu nevyskytuje.
Výrobní proces syntetického opálu se výrazně liší od výroby jiných syntetických minerálů, a to i proto, že opál je amorfní, nemá pravidelnou krystalickou strukturu a je znám jako minerální gel.
Kyocera, japonský nadnárodní výrobce keramiky a elektroniky, který se rovněž zabývá výrobou syntetického opálu, známého jako kjótský opál, jej vyrábí v tradičních japonských barvách a jako vzor používá barevné kombinace a vzory japonských kimon a zahrad.
Syntetický opál nazvaný Mexifire je vyroben podle vzoru přírodního ohnivého opálu z Mexika. Tento typ opálu nevykazuje opalescenci a stejně jako u přírodního opálu je jeho oranžová barva způsobena prvky železa.
Monarchický opál je charakteristický svým žilkováním a je jedním z nejúspěšnějších syntetických opálů současnosti.
POUŽITÍ
Syntetický opál se používá především při výrobě šperků. Většina syntetických opálů se brousí do tvaru kabošonu. Používá se také jako dekorační materiál a vyrábí se z něj bytové doplňky. Syntetické opály se stejně jako přírodní opály mohou vyskytovat ve všech barvách.